Karel Voříšek - moderátor, lektor a spisovatel

Karle, většina čtenářů vás zná jako moderátora, ale vy nejste jen moderátor, jste i lektor. Jakému oboru se věnujete?

Snažím se předávat zkušenosti z toho, co jsem se naučil za 16 let moderování a vystupování na veřejnosti. Kurzy, semináře a přednášky by se daly shrnout pod jeden název “Dokonalá rétorika a přesvědčivé vystupování”, ale vždy se šije na míru konkrétnímu jedinci, firmě nebo úřadu. Na všem se lze domluvit přes moje stránky www.karelvorisek.cz

Vycházíte při seminářích především z vlastní praxe?

Přesně tak. O tom jestli jste přesvědčivý z velké míry rozhoduje i to, co o vás lidé vědí. Jestli máte “nažito” nebo jen “načteno”. Praktické rady, triky, fígle, to je to, co absolventy kurzů a přednášek zajímá víc než přesné a bezchybné definice.

Co rád školíte?

Nesmělost, trému a dalo by se toho vyjmenovat ještě hodně. Málokdo si ale uvědomuje, že změna musí přijít zevnitř člověka samého. Tam uvnitř vás je ta síla, kterou se snažíme společně probudit. Nepodceňovat se, nevytvářet si žádné pochybnosti a domněnky o sobě. To je víc než jestli umíte správně říkat “r” nebo bezchybně říct sebesložitější jazykolam.

Vyšla vám kniha „Jak být přesvědčivý a neztratit se v davu“, komu je kniha určená?

Nutno říct, že jsem spoluautorem. Napsali jsme ji společně s docentkou Jitkou Vysekalovou, prezidentkou České marketingové společnosti. Jitka spáchala první dvě kapitoly a já třetí a čtvrtou. Přeštěte si jí, zalistujte. Je tam řada poznatků, testů, ale i příkladů ze života. Nejsou to striktní rády typu, dělejte to a stane se to a to a to. Vůbec ne. Jdeme cestou pochopení sebe sama a v závěru jsou praktické rady a návody, jak na přesvědčivé vystupování na veřejnosti.

V médiích se pohybujete takřka celý život, máte se sám co učit?

Že se ptáte. Každý den mě něco překvapí. Něco naučí. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe. Mimochodem, souvisí to i s otázkou trémy. Mám zkušenost, že kdykoliv si řeknu, to zmáknu levou zadní, to dám, vždyť jsem to přece dělal, moderoval už tolikrát, vždycky se spolehlivě něco stane. Tréma je kontrolka, která bliká a drží nás v pohotovosti. I když já už tomu neříkám tréma, ale spíše pocit zodpovědnosti, abych například nezkazil práci celému zpravodajství na TV Prima.

Pracoval jste pro Československou televizi, Rádio Vox, Televizi Nova a FTV Prima. U posledních dvou pracovních zkušeností se z pohledu diváka vaše práce výrazně změnila, jak moc může moderátor ovlivňovat, jak svou práci může dělat?

Jako každý, kdo dělá práci, která ho baví. Můžete ji dělat dobře nebo špatně. Se zájmem nebo bez zájmu. Jenže v televizi se to pozná. Divák vás brzo prokoukne. Navíc, jak jsem už řekl, v televizním zpravodajství je sice moderátor sám za sebe, ale zároveň, a řekl bych i víc, je za všechny, kteří Zprávy na Primě připravují. Je to skvělá parta lidí, my moderátoři jsme jen o něco víc vidět.

Stal jste se sběratelem „zrcátek“, motivují vás takovéto ocenění?

Jak by ne. Je to pro mě velká čest taková obrovská divácká přízeň. Nejen pro mě, ale pro všechny ze Zpráv na Primě. Zároveň ale nezapomínám, že zrcátko TýTý, tak jak je vyrobené, lehce zkresluje tvář. Pomáhá to proti sebepýše a sebežroucností.

Krom práce v televizi a školení se čas od času věnujete moderováním společenských událostí, zbývá vám čas i na sebe?

Moderování přímo v terénu mám rád, Žádný pohled přes kamery, ale rovnou z očí do očí. Každá reakce publika je hned znát. Ta nemilosrdná i ta laskavá. Moderuju společenská setkání, tiskové konference, plesy, dražby, je toho hodně, ale právě z těchto zkušeností také vycházím při mých přednáškách a seminářích. A čas na sebe? Pokud děláte práci, která vás baví, tak to ani tak moc zase nerozlišujete.

Jak Karle relaxujete?

Při skleničce pěkného vína, s knížkou, ve fitku nebo na squashi, s rodinou nebo na cestách po světě. To mě hodně baví. Relax je i při meditaci. Některé techniky, které mi pomáhají, jsou i na našich stránkách www.hovorykv.cz

Žijete zdravě?

Proboha, co to je - zdravě? Jednak i odborné názory nám jako životní styl neustále doporučují něco jinéhé, často i protichůdného. A tak experimentuju a poslouchám svoje tělo. Co mu dělá dobře a co nejde proti jeho naturelu, toho se držím. Už rok nejím nic z pšenice, nic co obsahuje lepek a moje tělo si libuje. A teď jsem někde četl, že pravé šampaňské je dobré proti demenci. Jsem rád, že už tuto radu dodržuju řadu let. Vlastně jsem předběhl dobu.

Jste jen „člověk“, jaké jsou vaše nedostatky?

Proč jen člověk? Co je víc? Příroda? Vesmír? Nic není víc, stejně jako nic není míň. Nic není “jen”. Jsem člověk. Sem tam provedu něco, na co teba nejsem zrovna pyšný. Ale vtip je podle mě v tom, že si to uvědomím, že to umím, sám pro sebe pojmenovat, a příště se toho třeba vyvaruju. A nebo třeba také ne.

Jaké jsou vaše plány?

Víte jak se říká, chceš pobavit Boha, vyprávěj mu o svých plánech. V tom to je. My lidi hodně moc přemýšlíme o minulosti, o tom co bylo a co jsme mohli možná udělat jinak. Jenže už neuděláme, stalo se, nezměníme to. A hodně plánujeme, co bude, až bude, až jednou. Snažím se naučit žít přítomností. Tím co právě je. Vychutnat si přítomnost okamžiku, který je neopakovatelný a nekazit si ho žádným přehnaným plánováním nebo vzpomínáním. “Zítřek se postará”, tak nějak je to napsáno v knize knih, tak proč se bát.

Děkuji za rozhovor Pavel Hrejsemnou